Portrét

František Vízner

František Vízner (1936–2011) patří spolu s několika dalšími tvůrci ke špici českého sklářského umění. V 60. letech sehrál zásadní roli v oblasti lisovaného skla, jeho vázy a žardiniéry z té doby jsou i dnes designově vysoce aktuální, a tudíž velmi vyhledávané sběrateli. To samé platí pro jeho objekty z ručně foukaného hutního skla z dnes již zavřené Škrdlovické sklárny, v níž působil dlouhá léta jako jeden z hlavních výtvarníků. K vrcholům jeho tvorby však patří ateliérové sklo, jemuž se intenzivně věnuje od začátku 70. let a které mu přineslo světový věhlas. Jako pravý sochař trpělivě pomocí ruční brusky a kousků skla tesá obdivuhodné skulptury dokonalých tvarů. Ačkoli si pro ně vypůjčil formu vázy či mísy, jež pro něj ovšem představují ideální geometrii, výsledkem jsou abstraktní, minimalistické objekty nadčasové hodnoty. Unikátní umělecká díla našla své sběratele doslova po celém světě a honosí se jimi sbírky prestižních muzeí (např. Muzeum dekorativních umění v pařížském Louvru, Metropolitní muzeum v New Yorku nebo Victoria & Albert Museum v Londýně). Pro zajímavost – tvůrce se podepsal též pod řadu realizací v architektuře (např. obklady stanice metra Jinonice či lustr v Kongresovém paláci v Praze).

Jeho poslední výstava František Vízner – Ateliér, kterou v pražské galerii Nová síň v roce 2011 připravila kurátorka Tereza Bruthansová a jež se uskutečnila za podpory Hlavního města Prahy a praguekabinetu, představila při příležitosti mistrových 75. narozenin jeho sedmdesát pět unikátních sochařských děl od 60. let po současnost.

Výstava Františka Víznera Pohled do archivu se uskutečnila v praguekabinetu 19. 5. - 15. 7. 2016.